Pohled z okna

 Když se v této roční době podívám z okna a to ještě takto zrána, otevře se přede mnou fascinující scenérie. Slunce pomalu vykukuje zpoza Ondřejníku. Stíny a světlo si úžasně hrají. Vidím skrze kouzelně orosené okno, dva zalesněné kopce, pod nimiž se táhne mléčná mlha. Kopce z ní vystupují jako ostře skalnaté útesy z moře. Stromy mění plynně svou čerstvě zelenou na zářivě zlatou, leskle měděnou a cihlově červenou. Občas pod náporem ostrého studeného větru jeden, dva lístky povolí a nechají se unášet větrem jako loď na rozbouřeném moři. Vznáší, létá jako akrobat, vítr si s ním přímo hraje. Doleva, doprava, otočka, výkrut a poté pomalu, pomaličku jako peříčko dopadá na smaragdově zelenou trávu.

Jan

 Máme krásný prosluněný podzimní den, jsou vidět krásně zbarvené stromy do zlatova, pohupují se sem a tam. Nádherně se tam vznáší mlha. Tráva pomalu rezaví, listí poletuje ve víru. Větřík lehce fouká, a tak se listí jen tak zlehka víří. Mlha se plazí, zakrývá domy.

Petr A.

 Když se podívám z okna, vidím velký povlak mlhy zakrývající krajinu. Kdysi zelené stromy začínají žloutnout, pomalu opadává jehličí z modřínu a krajina se chystá k zimnímu spánku. Sluníčko sice stále svítí, ale už ne tak teple. Podzim, to je kouzelník barev. Vše se začíná zbarvovat do žluté hnědé a také červené. V tomto bývá podzim krásný. Ale doprovází ho i nepříjemná zima a protivný dešť, kvůli kterému si podzim moc neužijeme.

Klára

 Je studený podzimní den. Pod kopci se vznáší krémově bílá mlha. Nezafouká ani ten nejslabší větřík, takže si listí klidně a nehnutě leží na studené zemi. Kopce jsou zbarvené do smutných podzimních barev - od hnědé po nejrůznější odstíny zelené... Kopce v husté mlze vynikají jako nikdy. I když je pořádná zima, přesto svítí slunce, takže si můžete mylně představovat teplý podzimní den...

Veronika

 Zbarvení podzimu hraje všemi barvami, žluté, červené, hnědé, oranžové. Z našeho okna ze třídy se nám rozprostírá pohled na překrásný, ranním sluncem ozářeným pás pahorkatých hor. Po mlze, která brzy ráno zavalila údolí, už ani stopa. Už zdálky jde rozpoznat rozmanitost lesa, jak si hraje s novými barvami. Nad horami se objevila kontrastní obloha, kterou jakoby štětcem přetřel na pomněnkovou barvu a vytvořil nekonečně nádhernou plochu. Když se zadíváme do malého listu, který přilétl na oprýskaný parapet a uvidíme na lístečku postupné mizení zelenkavé barvy a přecházení do žluté, smutné hnědé a rudě červené. List pomalinku umírá, jeho tenké žílky se postupně přetvářejí v tvrdší a neohebné klacíky. List ztrácí barvu a křehne jako tenký list papíru. A tak poznáváme, že barevný, strašidelný, chladivý podzim nezapomněl přijít.

Lada