Jak jsme se změnili

Jak jsem se změnil(a) za ty čtyři roky?

Myslím, že za poslední 4 roky jsem se změnil hodně. Hodně mi zhrubnul hlas. Ačkoliv to sám nepociťuji, slýchávám, že hlas se mi změnil opravdu hodně. Byl jsem dost stydlivý a ostýchavý a zčásti uzavřený, což jsem stále i dnes, ale už ne v takové míře jako kdysi. Také se mi lépe učí, protože lépe chápu určité věci. Zdá se mi, že jsem moc rychle vyrostl a tím pádem zhubl, protože před 6. třídou jsem byl poměrně tlustý a ještě více neohebný než jsem dnes. Určitě jsem také dospěl, co se týče psychiky. Snažím se si nepřipouštět jakékoli stresové situace, i když je pravda, že se jim na 100% ubránit nedokážu.

Za těch 9 let školního roku jsem se hodně změnil. Pamatuju si, jak jsem byl v 1. třídě, to jsem ještě nevěděl, co je to škola, ale teď, co jsem v té 9. třídě, se ze mě stal hajzl. Na prvním stupni to bylo lehké učivo, ale na tom druhém stupni je to o dost těžší. Jak jsme z Tiché přišli na Tyršovku, tak jsme tam nikoho neznali, ale teďka se od sebe nemůžeme odtrhnout, jakou jsme se stali skvělou partou. Budu velmi nešťastný, když už se s nimi příští rok neuvidím. Budou mi všichni chybět!

To bylo milión věcí, kterých se změnilo. Všichni jsme vyrostli, vybarvili svůj charakter a víc se navzájem poznali. Každý už ví, co od druhého očekávat. Takovou partu lidí, která z nás vyrostla, už nikdy nepoznáme. Co se týče mě, určitě jsme vyrostla z culíčků a možná víc toho pochopila, avšak moje výška to nikam vysoko nedotáhla. Za ty krátké 4 roky jsme se naučili, jaké je to být už velkým, a už nemáme ty hloupé nápady, když jsme byli šesťáky. Když přichází noví šesťáci, s úsměvem je vítáme, a vzpomínáme, jaké to bylo kdysi, když jsme byli právě stejně velcí jako oni.

Jak jsem se změnila? Tak asi tím, že jsem rozumnější, vyspělejší atd.. Za čtyři roky proběhlo hodně změn. Když jsem přišla do 6. třídy, tak jsem byla taková ta mála, přidrzlá holka. :) A když časy rostly, tak rostl i náš věk. A čím více roků máte, tím jste vyspělejší. :) A teď jsou z nás všech velcí, rozumní a chytří žáci, kteří jsi jdou za svými sny a které čeká ještě spousta nových věcí, vědomostí a vzpomínek.

Když jsem jako malý šesťák vešel tehdy do té třídy jménem 6.A, byl jsem asi jako většina tehdy malých dětí. Rozmazlený, dětinský, ukecaný, nepořádný, namachrovaný prostě dítě, u kterého na dveře klepe puberta. Rok šel s rokem a já jsem procházel novými příležitostmi a zkušenostmi pochopil jsem, že donekonečna nemůžu být jaký jsem. Když se nad tím zamyslíte tak takovou změnou prochází každý jedinec, někdo rychleji někdo pomaleji. Nevím jak to dopadlo u mě, myslím že jsem o něco postoupil, ale jak slýchávám od kamarádek, jsem stále děcko. Takže mně ještě nějaká ta cesta čeká.

Od šesté do deváté třídy jsem se poměrně dost změnil. Na začátku šestky jsem byl takový méně výrazný, skoro vůbec jsem se nebavil s holkami a s kluky jen některýma. Postupem času jsem se ale změnil, začal jsem se postupně bavit se všema. Avšak bavení není to jediné, co se změnilo. Začal jsem se i jinak chovat, začal jsem být drzejší, začal jsem více vyrušovat a více mluvit sprostě. Všechno to ale skončilo na takové vzájemné balanci. Snažím se co nejmíň mluvit sprostě a vycházet s co nejvíce lidmi.