Jak by to viděl Komenský?

Člověk by měl mít radost z práce, kterou dělá. Z čeho může mít radost učitel?

Kdo chce dělat práci učitele, vystuduje na to školu a myslí si, že by ho to povolání bavilo. Silně ale pochybuji, protože ho to stejně po čase s námi přejde!

 Radost z práce? Samozřejmě je a učitelé ji mají taky, ale záleží na tom, jakou náladu má ten učitel a jací jsou žáci.Vždy, každý den, přijde okamžik, kdy učitele rozesmějeme. A myslím, že je to správné a patří to k výuce se zasmát a odskočit od tématu.

 Učitel by měl mít radost z toho, že děti něco naučí a ty děti to potom budou používat (tedy občas) a že vlastně užívají plody jeho práce. Tolik dětí, co jim projde rukama, učitelé mohou mít radost z toho, že děti by bez nich nic neuměly a mohou mít radost, že vlastně učí příští generaci, která také jednou bude rozhodovat o chodu státu. A vůbec.

Každý by měl mít radost z toho, co dělá. Protože když něco děláte s odporem, přestanete to dělat dobře a asi dostanete padáka, vyhazov. Když totiž máte svou práci, aktivitu rádi, jste šťastný člověk. A když vás to nebaví a musíte to dělat, tak si na tom najděte nějakou hezkou věc, aby to bylo o něco lehčí.

Každý se může něco naučit, pokud má zájem

Když se učíme ve škole něco nudného, tak i to do hlavy vůbec nejde. Můžu s eto učit, jak dlouho chci, ale stejně si to nezapamatuji.Ale když chci zjistit něco pro sebe, naučit se něco navíc, co mě baví, nebo se naučit něco zábavného ve škole, tak to umím hned.

 Je důležité, aby se ten člověk chtěl něco naučit. Nedá se nutit člověka do toho, co nechce, teda samozřejmě, že dá, ale je to blbost.

 Je k ničemu cpát do hlavylíným, kterým s enic nechce, stejně to hned zapomenou a je jim to jedno. Něco jiného je, že si jdou za svým cílem a vědí, co chtějí, tak se to prostě naučí a mají o to zájem, ale hlavně je to musí aspoň trochu bavit.

 I když je člověk nehorázné kopyto, když ho něco zaujme a baví ho to, tak si určitě něco odnese. I to něco malinko znamená, že se něco naučil.

Každý se může něco naučit, pokud chce, ale musí chtít, protože bez chtíče se člověk nikam nedostane.

 Když se člověk chce něco naučit a má o to zájem, tak se může každý (nebrat ohled na to, jaký člověk je) naučit cokoliv.

Jak bych zkrotil tuhle smečku (včetně mne)

Nakoupil bych plno notebooků a zkrátil bych vyučovací dobu na minimum, řekněme tak na hodinu denně.

 Místo sešitů notebooky, bylo by to lepší. Zápisy by se psaly do něho. Více by se mělo jezdit s dětmi do kina. Nehrotit tolik učení, děti nebaví jen se učit. Někdy se podívat na film, zahrát si nějaké hry. Děti by chodily s větším zájmem do školy.

Myslím si, že v první řadě by se měly vrátit do školy tělesné tresty. Ne žádné drastické, ale přiměřené. Komenský to určitě myslel dobře.

Zkusil bych to s tou smečkou po dobrém a nějak se s nimi domluvil. A pokud by to nešlo, musel bych být přísnější a to by se jim nelíbilo!

Třídu půjde zkrotit tím, že budou dělat něco zábavného, co souvisí s učivem. Když je to bude bavit, tak si něco zapamatují a naučí. Ale nejtěžší je na tom to vymyslet.

Dala bych vymalovat třídu, postavila bych tady 25 lavic, takové ty pro jednoho člověka, jak to bývá ve filmech. Dovolila bych jim donést si notebooky, stejně se tady nechytne net. Oni by si museli zapisovat každé slovo a na konci hodiny by mi to donesli ukázata tak by vůbec nezlobili, protože by měli plné prsty práce.

 Učitel by měl na katedře čudlíky s vaším jménem, místem. Kdybyste ho štvali, zmáčkl by čudlík a vy byste dostali malý elektrický šok.

Měl by z nás Komenský radost?

Když tak slyším, co o této třídě říkají učitelé, myslím si, že by sem Jan Amos někdy přišel rád na návštěvu. Určitě by se mu i dobře sedělo, Natálie by mu půjčila jednu ze svých 14 propisek, někdo by rád vyrval pár stránek ze svého oblíbeného sešitu. Když by si mohl prolistovat Slovník spisovné češtiny, byl by jistě spokojen, viděl by to, co chtěl kdysi sepsat a co mu shořelo v polském Lešně. Jistě by se rád začetl do textu učebnice a zkontroloval, jestli jsou názorné a odpovídají jeho představám (byť nějakých 400 let starým).

Ale to už by začala hodina, vešla učitelka (učitel) a začalo by se učit. Škola jistě neviděla pozornějšího posluchače. Pak by se někteří začali ptát, někteří zase bavit k věci (jak jsou zvyklí) a čas by plynul rychlostí vody v říčce Lomné. Hodina by skončila, Jan Amos by poděkoval, podělil by žáky i učitelku (učitele) bankovkami se svým portrétem a odebral by se hloubat nad zhlédnutým zpět do Českého nebe…