Prázdniny, na shledanou...

Prázdniny, na shledanou...

Prázdniny skončily a my žáci, od prvňáčků až po ty, co už jsou na vysokých školách, musíme po dvouměsíční pauze opět do školy. Prvňáčci se určitě do školy těšili, 1. září 2008, to je jejich první den ve škole.  Několik dětí ze školy bylo určitě někde v zahraničí na prázdninách, třeba u moře. Prázdniny skončily a my máme zase starosti. Kupovat obaly, sešity a další pomůcky. Určitě se to mělo kupovat už o prázdninách, ale lepší je vše koupit na poslední chvíli. Papírnictví byla k prasknutí, jakmile se řeklo škola.

Dominik

Byly jsme s kámoškou na aquaparku a ona mi řekla, ať se na ni dívám, že mi ukáže, jak umí skákat ze skokánku. Řekla na tři - raz, dva, tři a skočila. Chvíli jsem se dívala a ona nikde, pořád se nevynořovala. Hrozně jsem se lekla a zavolala na ni jménem. Ona se neozývala. V tu chvíli jsem skočila za ní a vynořila jsem se a dívám se kolem sebe a ona stojí pod skokánkem. Jak mě uviděla, začala se strašně smát tak nahlas, že jsem si jí všimla. V tu chvíli se mi ulevilo a myslela jsem, že ji přerazím. Myslela jsem totiž, že se topí a ona se mi schová pod skokánek, ať jí nevidím.

Karolína

V polovině prázdnin jsme s kamarády spali ve stanu na jejich zahradě, tedy spíše louce, která je mezi pšeničným polem, ohradou s ovcemi, včelínem, malým lesíkem lísek, velikou hromadou dřeva a cestou, která vede okolo pole.

Večer  jsme si všimli na zdi hasičárny, že před dvěma dny vykradli garáže nedaleko od místa, kde  jsme spali. Nepřišlo nám to nějak pozoruhodné, a tak jsme v pohodě došli na louku se stanem, kde už na nás čekali kamarádi Ondra, Staňa a Pepa. Večer, ještě než se setmělo, jsme hráli různé hry a bavili se. Když už byla docela tma, šli jsme do stanu, rozsvítili si a hráli Intriky (karetní hra). Asi kolem půl jedenácté jsme vlezli do spacáků a usínali. Skoro už jsme spali a vtom se ozval krátce rachot, lekli jsme se a hned nás to dostalo do stavu ostražité bdělosti. Chvíli bylo ticho, potom jsme uslyšeli tiché mluvení a potom jsme viděli v okénku stanu světlo baterky. Okamžitě jsem se převalil, světlo zhaslo. Chvilku  jsme si povídali o tom, jestli jsou venku vidět hvězdy a jestli se půjdeme projít. Uslyšel jsem vzdalující se kroky.

Ráno jsme zjistili, že ten rachot způsobil žebřík, který byl o pět metrů dál, než měl být.

Honza

Na začátku prázdnin jsem s kámoškami stanovala u mě doma. Odpoledne bylo nádherně. Koupali jsme se v bazénu, a dokonce jsme postavili i stan (trošku víc historický). Všechno  jsme pracně nachystali a v devět večer jsme začali opékat, já samozřejmě poslední. Opékali jsem tak 10 minut, když začalo poprchávat. Mysleli jsem si, že to brzy přestane, tak jsme klidně opékali dál. Když vtom po chvilce začalo šíleně pršet a začala dost velká bouřka. Všechno jsme začali co nejrychleji schovávat. Jídlo jsme odnosili do sklepa a valili do stanu balit spacáky a věci, protože jsme se rozhodli, že nebudeme spát v takové bouřce. Když jsme utíkali do  sklepa s věcmi, byli jsme durch mokří (běželi jsme necelých 10 metrů) a málem jsme všichni spadli na mokrém linoleu u sklepa. Kámošky měly párek hotový, tak jedly ve sklepě, já ale bohužel ne. Tak jsem zůstala bez párku a noc jsme strávily v pokojíku na koberci. Stan zůstal na svém místě, ale ráno byl celý promočený. Jinak to byla super zábava.

Lada

Nejhezčí místo, které jsem navštívila

Já s rodinkou jsme zajeli na dovolenou do Čech stanovat. Stanovali jsme blízko města Náchod u přehrady Rozkoš. Bylo tam pěkně až na vodu. Ve vodě byly samé žabince a prostě… hrůza!!!  Jednou jsme si vyjeli autem do města Náchod. Tam byl strašný rachot, všude na rohu kamiony a samé továrny, to byla taky hrůza. Jediné, co se mi v Náchodě líbilo, byl velký Zverimex. Vešli jsme dovnitř a jako první mi ukradl oči velký bílý papoušek. Ten byl opravdu překrásný. Jak jsme šli o místnost dál, tak jsme si všimli nalevo bíločerných koťátek, co pila mléko. Napravo byla zase flekatá štěňátka. O místnost dál, kde jsme se dostali chodbou s rybičkami, bylo plno křečků, potkanů, pískomilů, krys a dokonce i fretek. Byl tam také nejmenší křeček Roborovský. Bylo to strašně roztomilé. Chtěli jsme vstoupit do další místnosti a tam jsem se lekla velkých hadů a pavouků. Pak dál jsme se dostali do první místnosti. Tam jsme se rozloučili s bílým velkým papouškem a šli ven.

Bylo tam opravdu hezky a chtěla bych tam znova.

Markéta

Největší dobrodružství z těchto prázdnin jsem zažil na táboře při jedné hře, kdy nám zavázali oči šátkem a vlekli nás bahnem, antukou, popelem a taky studenou vodou. Nejhorší na tom bylo to, že jsme nevěděli, do čeho jdeme. A teď podrobněji: nejdříve mě dotáhli k bahnu, do toho jsem vlezl a pak mi řekli, že si do něj mám i lehnout a válet sudy. Potom mě dovlekli (se zavázanýma očima) k antukovému hřišti. A znovu válet sudy. Už jsem byl úplně špinavý, ale vedoucí pořád neměli dost. Dotáhli mě do popela a řekli (samozřejmě jsem nevěděl, že je to popel), že si mám lehnout na břicho a potom se mám překulit na záda. Nakonec mě dostali pod studenou vodu. Naštěstí se všechno oblečení zachránilo.

Dominik